Leden 2013

Nic neumim.

22. ledna 2013 v 23:44 | Harley
Tak jo, věci, který byste o mně měli vědět:
  1. Jsem zakomplexovanej flákač
  2. Jsem šíleně stydlivá a nervózní
  3. Pořád si připadám hnusná
  4. Ráda piju, protože si pak připadám božská a krásná a dokážu mluvit s chlapama
Ve čtvrtek mám zkoušku, není sice z oboru, ale potřebuju jí dát, protože mám fakt dost málo kreditů. Říkala jsem si, že se na ní budu šíleně moc učit, a taky jsem zasvětila dost času čučením na výpisky, ale pokud jde o neefektivní učení, jsem v něm velmi dobrá. Důležité jsou tyhle kroky:
  1. Sedněte si k televizi
  2. Zapněte si facebook
  3. Začněte jíst
  4. Občas nepřítomně klikněte na okno Wordu, kde máte ty výpisky a chvíli na ně koukejte aniž byste si něco zapamatovali
Ačko zaručeno. Nicméně, mám teď docela stres z toho, že to nedám, takže jsem nepříjemná a prokrastinuju jak se dá. Například jsem si založila blog, asi po třech letech. Na odkládání povinností jsem totiž vážně dobrá, většinou je, ale moje demotivace způsobená tím, že:
  1. Chlastám
  2. Mám jít chlastat večer a těším se moc, na to, abych něco dělala
  3. Mám kocovinu
Takže sem se rozhodla, že tohle musí skončit. Už dlouho koketuju s myšlenkou, že bych se alkoholu vzdala úplně, ale tušim, že pak bych mohla říct sbohem spoustě věcí, například tělesnému kontaktu a kontaktu s muži obecně. Stejně to zkusím, poněvaž jsem pevně rozhodnutá dát se do diety a cvičení. HAHA. Myslím to i celkem vážně, což je progres.
Včera jsem se měla učit, ale potom mi napsala Cumberbatchová, že někam zajdeme. Jelikož jsem zrovna den předtím přijela domů, řekla jsem si, že půjdu, navíc jsem jí chtěla vidět a navíc spolu vždycky vymeteme ten nejpříšernější klub z celý Prahy, to jest, Karlovky (kdysi dávno mi tam dali takovej papírek, že tam můžu jít jednou zadarmo a od té doby ho tam při vstupu jenom ukazuju a nikdo se nemá k tomu mi ho vzít).
Vypadala jsem jako vágus, protože jsem v poslední době přibrala a vzdáleně připomínám tanker, měla jsem zánět spojivek, takže jsem šla obrejlená a špinavá, jelikož jsem neměla vypráno. Předsevzetí o dietě bylo pevné, ale jakmile jsem do sebe kopla tři skleničky vína, vyvstala přede mnou vidina kentaky frájd a několik kousků jsem do sebe následně narvala. S pokračujícím večerem jsem zvládla ještě pizzu a gyros, říkám, že jsem prostě nakynutá a nedokážu to ovládat.
Zamířily jsme do Vagónu, protože tam bývaj lidi i třeba v pondělí, a taky, že byli. Nějaká partička tragédů nás nalákala na panáka, kterej nám nekoupili a následně nás bavili nejtrapnějšíma historkama, co jsem kdy slyšela. Jeden z nich měl asi třista kilo, druhej měl nos, kterej vypadal, jakoby na něm někdo soustavně rubal dříví a třetímu odkapával sliz i z obočí. Neustále se na mě pokoušel sahat a sérii nemístných komplimentů završil větou:
"Máš fakt pěkné uši."
Uši stranou, rozhodly jsme se, že tohle prostě nepůjde, zvedly se a šly pryč. Říkala jsem si, že třeba v karlovkách budou nějací zbloudilí osumnáctiletí cizinci, co nevědí proč tam vlastně jsou a budou mě děsně chtít, ale víte kdo tam byl? Vůbec nikdo. Prošly jsme to celé a nakonec narazily na nějakou partičku patnáctiletých, kteří se bavili v suterénu. Připadala jsem si stará a nedostatečně opilá, protože JSEM stará a taky jsem byla nedostatečně opilá (tři vína tři piva panák rumu). Vzpomínala jsem na svůj minulý výlet do tohoto lokálu a popadla mě sentimentální nálada, bylo tam tehdy spousta blonďatých seveřanů a evidentně jim nevadilo, že jsem obtloustlá česká machna, protože jsem se u nich probudila. Ach. Nemám žádnou důstojnost.
Tak jsme šly pryč a jela jsem domů a dneska jsem celej den ležela v posteli s kocovinou a měla výčitky svědomí z toho, že se neučim. Zejtra se budu učit jako šílenec, přísahám.
Koukala jsem do facebooku a litovala se a přemýšlela, proč mě nikdo nemá rád a tak, když mi napsal můj kolejní booty call, kterého jsem nechtěla už nikdy vidět (je to fakt trapné, když je musíte potkávat na koleji ve výtahu a vůbec všude). Můj kolejní booty call se mi upřímně moc nelíbí, ale ne, že bych si mohla nějak vybírat, žejo (stejně si vybírám, a proto jsem pořád sama). Naštěstí jsem doma a nemusela jsem to řešit, ale bojím se, že se bude pokoušet mi psát zase. Možná si o sobě jenom moc myslim a chce mě vytáhnout ven jenom proto, aby mi řekl, že jsem divná, a ať o všem mlčím nebo na mě pošle svoje strašidelný gorilí kamarády.
Hned nato se mi ozval další blboun, kterej už podle mě osouložil půlku města, že se se mnou chce hrozně bavit. Je božskej, ale myslím si, že má asi tak všechny pohlavní nemoci světa. Zajímá mě jeho motiv k tomu mi psát! (Vlastně je mi jasnej, ale co, když mi chce třeba říct, že se dal na víru a obrátit mě na ní nebo tak). Je to divný. Je to parchant.
No a od té doby jsem zase čuměla na zápisky a chtělo se mi plakat z toho, jak jsem nemožná, že na ně jenom zírám, a kdybych se místo toho zírání učila, už jsem mohla být nadrcená jak štěrk.
A cvičila jsem. Bude ze mě bohyně.